To že se tu paragliding ještě rozvíjí, však neznamená, že by se tu létalo na nějakých „historických hadrách“. Spíš právě naopak, jen je tu mnohem méně pilotů. Jedná se o skupinku zhruba 7 lidí a z toho ještě minimálně tři nejsou rodilí Filipínci. Možná je to dáno právě tím, že možnosti k létání nejsou nijak zázračné. Ať už je to divokým počasím nebo nedostatkem kvalitních terénů.
Terény se nachází v okolí hlavní metropole Manily. V období sucha, které panuje zhruba do května, se létá na malém kopečku Carmona, který svou velikostí připomíná „naší Ranou“. V období dešťů, kdy se změní směr větrů, se létá na kopci o něco vyšším, na kterém jsem ale bohužel neměla tu čest polétat. Vlastně jsem byla ráda, že jsem se za měsíc a půl, co jsem na Filipínách strávila, dostala do vzduchu alespoň jednou a to ještě na „pidi“ kopečku Carmona. Abych si tak nestěžovala, tak je nutno ale říct, že polítání to bylo docela vydatné od rána do večera. Přesto jsem docela litovala Francouze Armana, který přijel na Filipíny vydělávat peníze vozením lidí na tandemu. Další možnosti k létání slibuje ostrov Mindoro, který se nachází zhruba hodinu lodí od největšího ostrova Luzon. V okolí městečka Abra de Ilog se nachází úžasný letový terén s překrásnými výhledy. Bohužel ani zde jsem neměla štěstí se dostat do vzduchu kvůli příliš silnému větru. Skupinka Němců se o to pokusila a po té co jeden z nich letěl spíše po zadu než popředu si to zbytek díkybohu rozmyslel.
Možná jsem neměla štěstí na počasí nebo to je s počasím na Filipínách takhle normální. To skutečně nevím. Každopádně co vím, že jestli poletím na Filipíny znovu, tak jedině bez padáku. Určitě se tam nachází spousta dalších krásných lokalit k létání, jen je někdo musí prozkoumat a stanovit oficiální startovačku a přístávačku atp. Problém je v tom, že majetní lidé se vesměs nachází pouze v Manile, v jiných oblastech Filipín jsou lidé rádi, že si obstarají krávu, natož aby měli na padák. Z toho plyne onen problém nedostatku pilotů a velice slabý zájem o tento sport, dost často způsobený i neinformovaností. Hlavní postava paraglidingu na Filipínách, Buko Pie, jak si říká, se to snaží dát vše do pořádku a plánuje paragliding prosadit veřejnosti. Myslím, že má docela našlápnuto, už jen z toho důvodu, že má firmu, která tvoří reklamní video spoty extrémních sportů. Buko je šílenec, který mimo jiné skáče base jumpy a létá hodně na speedride padáku, což se v častém silném větru ukazuje jako výhoda. Možná by měl založit spíš školu speedride než paraglidingu. Uvidíme za pár let, třeba se tam s padákem podívám nakonec ráda znovu.
