I na Bali se najde poměrně početná skupina pilotů. 20 místních a obrovské množství pilotů ze zahraničí. Možná je to právě díky turistické proslavenosti ostrova. Možná díky levnému výcviku v poměrně bezpečných podmínkách vhodných pro začátečníky. Nejznámější lokalitou pro létání je Timbis, který se nachází v jižním cípu ostrova pod hlavním městem Denpasar. Kromě Timbisu se občas létá i na Candidase, což je podobný útes na pobřeží, který leží asi 2 hodiny na východ od Denpasaru.
Startovací plocha na Timbisu se nachází tedy na útesu. Jedná se tak o svahování na pobřeží. Polétání příjemné a klidné. Nejčastěji se létá pozdě odpoledne, takže dopoledne se dá ještě stihnout spoustu jiných věcí. Jako například zkusit surfing nebo se jen tak poflakovat na pláži či podniknout výlety po okolí.
Zpět k létání. Každý zahraniční pilot, který chce létat v Indonésii, musí zaplatit indonéskému paraglidingovému klubu 100. 000 indonéských rupií (cca 200kč) a po té si může létat na padáku po celé Indonésii po dobu zhruba tří měsíců. Myslím, že je to fér, protože místní padáčkáři jsou neuvěřitelně nápomocní, pohostinní a o zahraničního pilota se postarají, jak nejlépe umí. Výhodou Bali je, že většina z nich umí anglicky, takže s komunikací není zas až takový problém, jako tomu může být v jiných částech Indonésie. Kousek od startovací plochy se nachází baráček jedné místní paní, kde si piloti uschovávají padáky, aby ho nemuseli vést celou cestu na motorce na zádech. Na startovací ploše, která je mimo jiné také plochou přistávací, se nachází altánek, kde posedávají místní paní a nabízí chlazenou vodu nebo čokoládu. Pokud se vám nepodaří přistát nahoře kousek od altánku, není nic jednoduššího než přistát dole na veliké široké pláži a skočit si zaplavat do moře.
Sezona na Bali, tak jako po celé Indonésii, začíná v květnu a končí v říjnu. Říká se, že v červenci a srpnu je síla větru na Bali nejsilnější. Nevím. Když jsem tam byla já dva týdny na začátku května, létala jsem jenom třikrát právě kvůli silnému nárazovému větru. Nevím, jestli mě silný vítr pronásleduje, nebo na něj mám prostě „štěstí“ nebo jestli se to naše klima prostě skutečně trochu nemění. Ale abych tak nehudrovala, tak musím přiznat, že ty tři lety stály za to. První byl po dvou měsících letové abstinence, druhý bylo večerní svahování při západu slunce s orlem a třetí vysoko v základně, takže nemůžu říct, že bych si je neužila! Jediné co musím však přiznat je to, že kdybych měla cestu naplánovanou jenom na Bali a okolí, tak se z Čech s padákem skutečně nepotáhnu. Chce to spojit s nějakým dalším paraglidovým spotem jako je třeba Jáva nebo střední Sulawesi. Ale o tom jsou už jiné články.
