Paraglidingovou oblast Wonogiri se mi sice v mém červencovém pobytu navštívit nepodařilo kvůli již zmíněnému silnému větru, ale za to jsem zde měla možnost alespoň jednoho letu začátkem června. Tato oblast je vskutku úchvatná. Ze startovačky je pohled na rozlehlé jezero Wonogiri.
Začátkem června mě sem zavezl Hanny, pilot z Yogyakarty. Pojali jsme to jako dvoudenní výlet. Přeci jenom je Wonogiri vzdálené z Yogyakarty 3 hodiny. Hanny má úžasné Americké vojenské auto, s náhonem na 4 kola a otevřenou kabinou, takže to při cestě krásně profukovalo, ale zároveň nešlo zamhouřit oka, jak to auto skákalo. Na místo jsme dorazili kolem poledne a počasí se zdálo být letové. A taky že ano. Ovšem jen ten „bůh Termoska“ nám toho moc nenadělil. Po kratičkém plazení se u kopce, jsem svojí snahu byla nucena vzdát, abych měla dostatek výšky doletět na přistávačku. Tam se nakonec rozfoukal pěkný stabilní vítr akorát tak na pozemní trénování a tak jsem si alespoň pohrála s padákem na zemi. Druhý den nás dostihlo „wonogirské prokletí“ a kvůli silnému větru, tak odstartoval jenom Hanny, já se svým „hlemýždím padákem“ jsem si to netroufla.
Věřím, že když je vítr tak akorát a vykouknou nějaké ty „kumulky“, tak to musí být místo jako stvořené na cross-country. Však tady mají také v září proběhnout národní závody v cross-country. Pro Wonogiri je asi skutečně nejvhodnějším obdobím pro létání pouze měsíc září. Na mě se zde bohužel štěstí neusmálo, tak snad někdy příště.
