V Malajsii jsem byla vlastně z nutnosti. Vyhnala mě tam potřeba zařídit si víza do Indonésie. Přijížděla jsem plná očekávání a odjížděla plná zděšení. První dny jsem trávila v Kuala Lumpur zařizováním víz. Kuala Lumpur bych nazvala konzumním mlýnkem na peníze. Větší megalopoli plnou konzumu, smogu a honby za penězi jsem dosud neviděla. Po pár dnech jsem se přesouvala na jih do příměstské oblasti Banting, kde se nachází onen slavný kopec Jugra.
Už jen ten přesun měl podobu pravého pekla. Taxík, vlak, autobus. Takhle to zní nevině. Ovšem fakt, že jsem se do vlaku dostala až na třetí pokus a do navazujícího posledního autobusu odjíždějícího ten den do Bantingu, se ani některým nešťastníkům dostat nepodařilo vůbec, mluví za vše. Na vlakovém nástupišti stáli za sebou v šesti zástupech namačkaní lidé, kteří se snažili za použití loktů a jiných obratů narvat do již přeplněného vagonu. Považuji za svůj životní výkon, že jsem se se svýma dvěma velkýma batohy byla schopná vecpat již do třetího jedoucího vlaku. Když jsem s radostí, že je již vše hrozné za mnou, vystoupila v cíli, kde jsem měla nastupovat do autobusu, jedoucího do mé poslední stanice Banting, netušila jsem, že má peklo pokračování. Autobus měl zpoždění hodinu a půl. Když konečně dorazil, následovalo repete. Bez použití loktů bych opět neměla šanci. Měla jsem štěstí. Moje sedadlo bylo v zadních řadách na opěrátkách sedaček. Autobus sice cestou uvízl hodinu v zácpě, ale to už mi bylo vše jedno. Dokonce mi ani nevadilo, že jsem do cíle dorazila o půlnoci z původně plánovaného příjezdu v 21h.
Po této výživné cestě jsem se konečně těšila na létání a doufala jsem, že to bude stát za to po této šílené cestě. Ráno mě vyzvedl Kapitán Ikhwan. Kapitán Ikhwan je zkušený pilot a zakladatel paraglidingu v Malajsii. Dříve sloužil u armády, dnes má paraglidingovou školu a každý víkend odlétá velké množství tandemů. Mimo to objevil většinu paraglidingových míst v Malajsii. V době mého příjezdu měl zrovna 8 tandemů. Nutno říci, že to mají poměrně zorganizované. Ráno se sešel se svými klienty ve své kancelářské paraglidingové základně v Bantingu. Dostali trička, shlédli video, dostali předstartovní přípravu a mohlo se vyrazit na kopec. Vlastně spíš kopeček. Bukit Jugra je o trochu větší než naše Raná. Platí zde to samé. Není-li vítr, svahování nepřichází v úvahu, a protože termika tu téměř nevzniká, tak ani nepřichází v úvahu udržet se ve vzduchu déle než 2 minuty. A protože v době mé návštěvy byl vítr minimální, tak jsem se radovala za 5 minut ve vzduchu. Během jednoho kratičkého sletíků se mi hned na úvod podařilo vytratit ze vzduchu vysílačku, která mi byla Kapitánem zapůjčena. Díkybohu se tak stalo nad přistávací plochou a tak se po chvilce našla, ale moc dobře mi to neudělalo.
Kromě kopečku Jugra se v Malajsii nachází ještě několik dalších startovaček. Ovšem je na ně trochu komplikovanější přístup a tak se nejčastěji využívá tento mini kopec „Bukit Jugra“, který je snadno přístupný a je tu vytvořená jakási paraglidingová základna. Kopec je vskutku vhodný pro naprosté začátečníky. Skvělá startovací plocha a obří přistávačka se snadným doletem. Autem je kopec vzdálen od Kuala Lumpur hodinu a půl. Dobrá přístupnost z hlavního města dává kopečku potenciál pro příjem velkého množství tandemových klientů, což Kapitán Ikhwan jenom potvrzuje a tak není divu, že z Bukita Jugra, je tak trochu spíše paraglidingový business než místo, kde by si jel člověk s chutí zalítat.
